10 000 let příbuzenského křížení kakapům sovím neublížilo, zjistili vědci podrobným rozborem genomů
Jeden z neojhroženějších druhů papoušků na světě, nelétavý kakapo soví, netrpí ani zdaleka tolik negativními genetickými mutacemi v důsledku příbuzenského křížení, jak by se mohlo zdát. Zjistili to vědci z Nového Zélandu a Švédska, když provedli podrobný rozbor genomů 49 kakapů – 35 od živých ptáků ze Stewartova ostrova a 14 z vypreparovaných jedinců v muzeích, kteří pocházeli z pevniny Nového Zélandu. Tam se poslední kakapo přirozeně vyskytoval v roce 1995, kdy celková zbytková populace kakapů činila pouhých 51 jedinců. Dnes je téměř čtyřnásobná, ale stále ne tak dostatečná, aby tito papoušci mohli přežít bez lidské pomoci, konstatuje server Science Focus.
Kakapové nebyli podle vědců nikdy příliš početným druhem a čelili řadě rizik, protože jde o zavalité, těžké ptáky bez schopnosti létat. Před zhruba 10 tisíci lety se od Nového Zélandu oddělil dnešní Stewartův ostrov, na kterém přežila část populace kakapů. Té se podařilo na rozdíl od pevninských ptáků přežít do současnosti, i když za cenu příbuzenského křížení mezi málo početnou ostrovní populací. „Přestože je kakapo jedním z nejvíce příbuzensky se křížících ohrožených druhů ptáků na světě, má mnohem méně škodlivých mutací, než se očekávalo,“ konstatuje Dr. Nicolas Dussex, analytik Centra pro paleogenetiku na Stockholmské univerz
