10x o papoušcích a drobných exotech s chovatelem Tomášem Strachotou

10x-o-papouscich-a-drobnych-exotech-s-chovatelem-tomasem-strachotou

Výstavní chovatelství je řehole, ale když se do něj někdo pustí, obvykle to je záliba na mnoho let, ne-li na celý život. Tomáš Strachota z Okrouhlic na Benešovsku je toho příkladem: před několika lety se začal věnovat chovu výstavních zebřiček a nyní sklízí jeden úspěch za druhým. Vysněnou metou je světový šampionát C.O.M., kde by chtěl Tomáš v dohledné době zvítězit a poté zlatou na dalších ročnících obhájit. Vedle samotného chovu nedávno spustil projekt Birdifly, kterým chce oslovovat nové zájemce o chovatelství a snažit se zkvalitňovat péči o exotické ptáky. Jak například říká, každý chovatel by se měl pokoušet odchovávat mláďata pod rodiči, aby existovala dostatečná populace schopná se v zajetí rozmnožovat.

1. Proč chovám papoušky?

Od první knihy o papoušcích, jež jsem dostával, než jsem rodiče přemluvil k „živému“. Vím, že mě chovatelství naplňuje a baví, nehledě na to, že rád přijímám výzvy, kterými je chov ptáků obohacován každý den.

2. Kdo mě inspiruje, koho považuji za svůj chovatelský vzor?

Nechávám se inspirovat spoustou lidí, a to jak v České republice, tak za hranicemi, v různých směrech. Ať jsou to chovná zařízení, skládání párů, anebo etika chovu. Vždy je důležité naslouchat úspěšným a učit se z chyb neúspěšných, jedině to bude chovatelství posouvat dál. Nerad bych někoho opomněl, proto nebudu zmiňovat jména, ale chci tam nahoru poděkovat mému dědečkovi, díky jemuž jsem s chovatelstvím začal a určitě je jedním z mých vzorů.

Dašice 2018 – Vítěz třídy šedých samců (Foto: archiv Tomáše Strachoty)

Dašice 2019 – Cena za nejzajímavější odchov roku (Foto: Tomáš Strachota)

Exotika 2019 – vítěz skupiny zebřiček – mistr ČR (Foto: Tomáš Strachota)

3. Moje nejlepší a nejhorší zkušenost s koupí ptáků je:

Asi jsem zatím měl štěstí, ale špatných zkušeností jsem zatím moc nezažil nebo jsem je raději zapomněl. Dobrých zkušeností mám již o trochu víc. Velmi dobré zkušenosti mám s většinou navštívených chovatelů v zahraničí. Jsou vždy velmi potěšeni, že k nim jedu takovou dálku a většinou se to kladně promítne do přístupu i konečné ceny. V tom mě mile překvapil dnes již velmi dobrý kamarád, jenž mi daroval samce zebřičky, o kterém jsem si mohl jen zdát se slovy: „Tohohle ptáka bych nikdy neprodal, ale když ti ho daruji, je to něco jiného.“

4. Odchovávám mláďata pod rodiči nebo ručně?

Všechny druhy v mém chovu se snažím odchovat primárně pod vlastními rodiči, nicméně mám zkušenosti s ručním odchovem papoušků i s podkládáním vajec a mladých jinému páru, především u výstavních zebřiček. Proti ručnímu odchovu nim nemám, pokud se alespoň jednou ročně nechají danému páru mláďata vyvést samostatně. Podle mě je to velmi důležité k zachování linie jedinců, kteří jsou schopni odchovu, a které si budou moct zakoupit chovatelé. Přikláním se k názoru, že by ptáci mohli mít trvalé následky nebo postupně přijít o rozmnožovací pud, pokud by se více generací po sobě odchovávalo pouze ručně.

5. Budky prkenné nebo kmenové?

U papoušků používám budky prkenné, u holoubků polovinu skořápky kokosu nebo plastové košíčky. Pro zebřičky mám budky polootevřené dřevěné, do kterých dávám kartonové vložky a tím je udržuji v per

Pokračuj ve čtení


Napsat komentář