Papoušek překrásný vyhynul před téměř 100 lety. Poslední ptáky stříleli jako důkaz pozorování
UVNITŘ DOBOVÉ FOTO – Byl to nejhezčí příbuzný papoušků žlutokřídlých a žlutoramenných. Podobně jako oni i papoušek překrásný hnízdil v norách vyhloubených v termitištích, a využíval tak teplo, které vytvářely tisíce termitů soustředěných na malém prostoru. Jenže na rozdíl od svých známějších příbuzných papoušek překrásný začal již na sklonku 19. století mizet a poslední ptáky se podařilo spatřit ve 20. letech minulého století. I když původně se mělo za to, že poslední papoušci překrásní uhynuli začátkem 20. století v souvislosti s velkými suchy, která sužovala východní Austrálii v roce 1902. Poté totiž nikdo tyto ptáky dlouhá léta nepozoroval, až se mladý novinář Alec Chisholm z Brisbane v roce 1917 rozhodl, že se je pokusí znovu objevit, píše australský deník The Guardian.
Chisholm byl amatérský ornitolog a vášnivý ochránce přírody. V novinových článcích vyzýval čtenáře, aby se pokusili papoušky překrásné najít a identifikovat jejich hnízdiště. Prověřoval desítky falešných zpráv, až se mu v roce 1921, tedy přesně před 100 lety, ozval Cyril Jerrard z okresu Burnett v Queenslandu. Právě on na svém pozemku poblíž městečka Gayndah pozoroval pár papoušků překrásných. Stalo se tak v prosinci 1921 a následně v březnu 1922 se Jerrardovi podařilo ptáky spatřit znovu, navíc s asi šesti dalšími jedinci, o nichž se domníval, že jde o jejich mláďata. Dokonce se mu podařilo dospělé ptáky vyfotografovat u vstupu do hnízdní nory v termitišti. Černobílý snímek se dochoval dodnes: bylo to vůbec poprvé, co byl papoušek překrásný vyfotografován!
Samec papouška překrásného u hnízdní nory v termitišti, jak ho v březnu 1922 vyfotografoval Cyril Jerrard (Foto: Cyril Jerrard/National Library of Australia)
Zbytkovou populaci zničil inbreeding
Snímek má ještě jedno prvenství. Bylo to vůbec poprvé, co se v Austrálii podařilo prokázat pozorování nějakého druhu ptáka pořízením fotografie. Do té doby platil za jediný důkaz odstřelený jedinec, kterého následně střelec nechal vypreparovat, nebo se zachovala kožka. Dělo se tak především s vzácnými a málo pozorovanými druhy, což samozřejmě vedlo k jejich postupné záhubě. Jerrardovy papoušky sice nikdo nezastřelil, ale zachyce
