Pražská zoo otevře Darwinův kráter s tasmánskými čerty, ale i andulkami dovezenými přímo z Austrálie

UVNITŘ FOTO A VIDEO – Necelý rok po Rákosově pavilonu otevře tuto sobotu 30. května pražská zoologická zahrada další zajímavou expozici. Darwinův kráter, který přímo sousedí s Rákosovým pavilonem, je zaměřený na faunu Austrálie a Tasmánie, přičemž hlavním tahákem expozice jsou tasmánští čerti – ďábli medvědovití. Pražská zoo je teprve sedmá v Evropě, která je chová. Čtyři roční ďábli (tři samičky a jeden samec) do Česka doputovali loni v prosinci přímo z tasmánské chovné stanice Cressy. Pražská zoo je nebude rozmnožovat – jedinou evropskou chovnou stanicí tasmánských čertů je kodaňská zoo – ale má ambici stát se druhou plánovanou chovnou stanicí v Evropě (mimo Austrálii je ještě jedna taková ve Spojených státech).

Divoké andulky z Melbourne

Ďábli budou rozhodně největším magnetem na návštěvníky, Darwinův kráter se ale stal útočištěm i pro další zajímavá zvířata včetně exotických ptáků. K vidění jsou i dva druhy papoušků: andulky vlnkované a papoušci žlutoramenní. „Naše andulky nejsou domestikované, pochází přímo z Austrálie ze Zoo Melbourne. Jde o jeden z pouhých dvou chovů původních andulek v zoologických zahradách mimo Austrálii,“ prozradil na středeční tiskové konferenci Antonín Vaidl, kurátor chovu ptáků pražské zoo. „Oproti nám známým domestikovaným andulkám jsou zhruba poloviční a jejich odchov je nesmírně náročný,“ dodal. Podobnou skupinu andulek chová ještě Zoo v Kolíně nad Rýnem, odkud jejich odchovy získala například plzeňská zoo.

Společně s andulkami obývá prostornou voliéru i lelkoun soví, noční pták podobný sově, který výrazně splývá se svým okolím a podobá se spíše suché větvi. „Když jsme do voliéry vypouštěli další ptáky, spletli si ho a chtěli si sedat na jeho hlavu,“ prozradil Antonín Vaidl. Ptačí společenství doplňuje tabon lesní, kurovitý exot, který je proslulý stavěním speciálních hnízd. Tvoří je kupy z rostlinného materiálu a zeminy, vysoké okolo jednoho metru a o průměru až čtyř metrů. Jakmile samice snesou vejce, samec je urovná do kruhu špičkou dolů, přihrne a po celou dobu inkubace pečlivě hlídá teplotu uvnitř kupy. „Podle toho buď přihazuje nebo odebírá tlející materiál,“ líčí Antonín Vaidl. Vylíhnutá kuřata se potom musí sama z kupy vyhrabat.

Umělá termitiště pro papoušky žlutoramenné

Taboni budou moci stavět svoje hnízda i v Darwinově kráteru pražské zoo. „Dáme jim možnost upravit si expozici podle svého,“ ujistil kurátor ptáků. Na voliéru s andulkami, lelkounem a tabony navazuje výběh pro vzácné klokany parma, za kterým následuje expozice s husicemi kuřími. „Známý český etolog Zdeněk Veselovský na tomto druhu zkoušel chování k domnělému rodiči, za kterého se vydával,“ přiblížil Antonín Vaidl. Papouškům žlutoramenným, kteří obývají Yorský poloostrov na severu Austrálie a hnízdí v norách vyhloubených v termitištích, připravili ošetřovatelé dvě umělá termitiště s vyhříváním. „Samice v přírodě využívají teplotu v termitišti a poměrně brzy přestávají mláďata zahřívat, pouze je létají nakrmit,“ vysvětlil Antonín Vaidl.

Druhou největší expozici po ďáblech medvědovitých mají v Darwinově kráteru vodní a mokřadní ptáci. Pražská zoo se v ní může pyšnit největším evropským hejnem kormoránů černobílých s více než dvaceti jedinci, ale i husicemi australskými, poláky hnědavými, ale i australskými ibisy. Ze savců tasmánským čertům zdatně sekundují ježury, které spolu s ptakopysky patří k nemalému počtu savců, kteří snáší vejce. Darwinův kráter nabízí i tři z pěti tasmánských druhů klokanů: krysí, parma a rudokrký. Ve volně průchozím výběhu pak jsou ještě klokani obrovští, kteří při stoji na zadních dosahují výšky až dvou metrů. Od návštěvníků je nebude oddělovat žádná zábrana, cesta výběhem vede přímo uprostřed travnatého prostoru, kde žijí společně s klokany rudokrkými. Je to vůbec poprvé, co pražská zoo pustí návštěvníky do přímého kontaktu se savci (průchozí voliéry s ptáky již má).